Asi všichni budeme souhlasit s tím, že druhem, který nejvíce ovlivňuje dění na naší planetě, je člověk. Avšak je jasné, že tomu tak nebylo vždy. Ve skutečnosti jsme z historického hlediska něčím poměrně novým, a náš vzestup na výsluní byl velmi rychlý. Jak k němu ale došlo? To je otázka, která může trápit více z nás. Co nás natolik odlišuje například od našich nejbližších příbuzných, šimpanzů, že jsme o tolik úspěšnější? Jednoduchou odpovědí by samozřejmě mohla být naše inteligence či mozková kapacita. Avšak i ona se vyvíjela postupně. Ve skutečnosti to byly určité fyzické rysy, které jsou zodpovědné za náš start k úspěchu.
Tím prvním je naše schopnost pocení. Ačkoliv se samozřejmě potí i jiná zvířata, například koně, my lidé to dokážeme mnohem efektivněji. A i když to rozhodně není nic, o čem bychom rádi mluvili, dává nám to obrovskou vytrvalost, větší, než má kterýkoliv jiný živočišný druh. To znamená, že jsme při lovu byli schopni dohnat jakékoliv zvíře. Jistě, na začátku bylo rychlejší než my, avšak dříve či později se muselo zastavit a odpočinout, a to byla ta chvíle, kdy jsme ji dostihli. Vzhledem k tomu, že naše kořist byla v tuto chvíli vyčerpána, bylo také snazší ji ulovit.
Další výhodou, kterou oproti jiným živočichům máme, je naše schopnost házet mnohem přesněji a s podstatně větší silou a rychlostí. Za to jsou odpovědny naše ruce – můžeme si snadno ověřit, že v porovnání s jinými primáty je máme v poměru k tělu podstatně kratší. To nám samozřejmě umožňovalo vrhat ostré a špičaté předměty na potenciální kořist, a tak ji dostat, aniž bychom se vystavovali nebezpečí zranění.
Toto vše znamenalo, že jsme se stali nejlepšími a nejúspěšnějšími lovci afrických savan. Díky tomu jsme měli větší podíl masa ve stravě, což umožnilo růst a vývoj energeticky náročného mozku. Navíc jsme také nemuseli trávit tolik času lovem a sběhem potravy, díky čemuž jsme měli více času se věnovat vymýšlení nových věcí. A jak se ukázalo, byla tato strategie rozhodně úspěšná.