Pokud se někoho zeptáte, čím se člověk odlišuje od ostatních živočišných druhů, pak jednoznačnou odpovědí bude naše inteligence. Ta nám umožňuje používat nástroje způsobem, o kterých se může ostatním živočichům jen zdát. Ovšem je jasné, že nepřišla sama od sebe. Již od počátku musela představovat evoluční výhodu, a také musely být prostředky k tomu, aby vůbec mohla narůstat. Tím hlavním, čeho si můžeme všimnout, je zvrásnění našeho mozku. Je dokázáno, že čím inteligentnější druh je, tím má mozek více vrásčitý – a u člověka je to skutečně hodně.
Znamená to tedy, že kdysi v naší evoluční historii musel přijít nějaký popud, který způsobil růst našeho mozku. Abychom to pochopili, musíme si uvědomit, jak naši předkové vlastně žili. Dříve se živili rostlinnou stravou a případně mršinami, které případně našli. Poté, co opustili les a uvolnili se jim přední končetiny, se tyto staly mnohem ohebnější. To nám zavdalo příčinu k tomu, abychom je začali používat i k jiným účelům než k pohybu. Proto jsme také začali stále více používat nástroje. To však znamenalo, že jsme dokázali získat více potravy. To znamenalo také více energie, kterou bylo možné využít.
Nesmíme totiž zapomínat, že mozek je velmi energeticky náročný. Proto bylo k jeho provozu více energie, a čím chytřejší jsme a čím větší je, tím více jí potřebuje. Je tedy jasné, že aby se naše inteligence vyvinula do takových výšin, jaké jsou u člověka, bylo nutné najít nový, energeticky vydatný zdroj potravy. Jen rostliny s příležitostným masem zkrátka nestačily. Museli jsme tedy najít něco jiného – a tím něčím bylo maso. A to souviselo s lepším využitím nástrojů. Jednalo se vlastně o spirálu – lepší nástroje nám umožnily získat více potravy, a více potravy umožnily další vývoj mozku. Proto jsme se dostali nakonec na špičku potravního řetězce, ze které nás doposud nikdo nesesadil.